O histaminové intoleranci z pohledu hiťáka - část 2.

Aby článek nebyl hodně dlouhý, je rozdělen do dvou částí. ZDE si můžete přečíst mé osvědčené tipy a doporučení k tomuto onemocnění.

Když jsem v novém časopise Vitae přečetla krátký článek o histaminové intoleranci, nedalo mi to a musela jsem se pustit do sepsání své zkušenosti s tímto onemocněním. Článek už jsem měla nějakou dobu v hlavě, ale dosud nikdy moc nezapadal do aktuálních témat dle TČM. Jsem ráda, že konečně cítím správné načasování pro jeho publikaci.

Předem bych chtěla zmínit, že článek píšu o své vlastní zkušenosti a ze svého pohledu, ke kterému jsem postupem času došla. Histaminová intolerance je onemocnění s natolik individuálními projevy a intolerancemi, že bych si netroufla psát univerzální návod pro všechny. Berte prosím tento údaj na vědomí. Věřím a přála bych si, aby článek pomohl co nejvíce bytostem, které tato většinou docela komplikovaná nemoc sužuje.

CO MĚ KONKRÉTNĚ POTRÁPILO

Na úvod začnu svým příběhem, protože právě díky podobnostem v jiných osudech člověku dojde nejedno „aha” a může ho to někam nasměrovat… Pokusím se to co nejvíce shrnout. Do nějakých 15 let jsem se cítila úplně v pořádku. První změny, které už nyní vím, že souvisely s histaminem nastaly s užíváním hormonální antikoncepce. Dneska už se v odbornějších článcích dočtete, že histamin je provázán s estrogenem a ženy s HIT by antikoncepci užívat vůbec neměly. Problém byl na světě - šílená únava, nevysvětlitelné křeče okolo žaludku, zimnice, migrény, otoky, ekzém. Léčba byla klasika: „vzchop se, nebuď citlivka, jsi mladá..." + kortikoidy na atopický ekzém. Nikoho ani nenapadlo, že by se mělo pátrat po příčině a vlastně to ani nelze mít někomu za zlé. Ještě teď, skoro o 20 let později, o tom většina lékařů nic moc neví. Hledat jste ještě donedávna museli na zahraničních webech.

Ekzém jsem tenkrát zaléčila bambuckým máslem a protože jsem chtěla zhubnout, nechtěně jsem úpravou jídelníčku částečně pořešila i histamin. Postupem času, když nevíte kudy kam, jste za hypochondra a třeba 4x týdně vás naprosto nesnesitelně bolí břicho, občas proděláte zánět střev, prostě dojdete k celkové změně jídelníčku. Vegetariánství, veganství, raw strava a pořád to nějak nebylo ono, i když po vyřazení masa to bylo o takových 60 % lepší. Zdravý životní styl šel ruku v ruce s vysazením hormonální antikoncepce. Pár týdnů mi bylo báječně a pak nastal několikaletý sešup dolů. Byla jsem opět k smrti unavená, s křečemi u žaludku, obličej plný bolestivého a nehojícího se cystického akné, v nemocnici s prasklou cystou na vaječníku nebo těžkým průběhem chřipky, a být 1-2x do měsíce nachlazená pro mě byl už vlastně standard. Opět rady okolí „dej se dohromady…” - ano, ty mi „pomohly” ze všeho nejvíc.

CESTA K DIAGNÓZE

K diagnostikování histaminové intolerance mi pomohlo až narození dcery. Těhotenství nic moc - 9 měsíců nevolností. OK, to tak někdy je, říkáte si… Když už ale naše „šestinedělní" několikahodinové záchvaty pláče trvaly 5 měsíců, pustila jsem se do intenzivního řešení příčiny. Ustála jsem poporodní depresi bez antidepresiv a pro dětskou lékařku jsem byla prostě ta divná matka z lesa, co všechno moc řeší. Malá byla na světě už půl roku, já měla vyřazeny z jídelníčku snad absolutně všechny alergeny, ale přesto se u ní stále objevovaly křečovité bolesti a šílený srdcervoucí pláč, který nastal i po doma zavařené bio, eko, vegan a „nevímcovšechno" přesnídávce. Hlen a krev ve stolici dětskou lékařku přeci jen přesvědčily o odeslání na vyšetření na alergologii. U tak malých dětí ale toto vyšetření většinou nic neprokáže. Tak jsem vedla dva potravinové deníky a pomocí eliminační diety zjistila, co dceři a mě zhruba vadí. Dodnes děkuji za naprosto úžasnou alergoložku, která jako snad do té doby jediný člověk mou situaci nijak nezlehčovala, trpělivě vše vyslechla, a kterou napadlo důkladně vyšetřit i mě jako matku. Výsledek: Histaminová intolerance daná geneticky. O rok později se ukázaly výsledky i u dcery: Histaminová intolerance + laktózová intolerance. Ach, dva roky kojení, kdy jsem dceru trápila bolestmi břicha s věděním, že to je to nejlepší a nejpřirozenější? Au… (mateřské mléko obsahuje až 7 % laktózy)

Tak, a je to venku. Vím, jak často se lidé s tímto onemocněním setkávají s nepochopením rodiny a okolí, bývají označováni za citlivky. Maminky ve stejné situaci jako já VÍ, jak moc dokáže ublížit opakované slýchání vět: „A to jako fakt nesmí tohle? A co jako jí? Dej jí/mu normálně najíst” . Bývá to bráno jako moderní výmysl, prostě příčina stresu nebo třeba poutání pozornosti. O to více je pak frustrující, že vy sami tápete, jak sobě nebo svému dítěti pomoci. Chtěla bych poděkovat všem lidem, kteří o tomto tématu něco sepsali či založili skupinu na FB, a poskytují tak rady dalším tápajícím lidem a hlavně maminkám. 

Chtěla bych vás poprosit... Kdo má v rodině někoho s touto diagnózou, NEZLEHČUJTE a NESUĎTE. 

Jak histamin teď udržuji pod kontrolou a zbavila jsem se některých nepříjemností si můžete přečíst v odkaze ZDE.

Věřím, že se článek dostane tam, kde pomůže.

Autor: Nikola Lenhard ve spolupráci s Energy U Klárky 

Pro členy klubu Energy máme vždy akční nabídku produktů se značnou slevou. 

Líbí se Vám naše články? Sledujte nás na