Na letošní rok zřejmě mnoho lidí nadosmrti nezapomene. Ať už jste doma nebo sloužíte od rána do večera, nezapomeňte se rozhlédnout kolem sebe. Je krásný poctivý podzim se vším, co k němu patří. Včetně barevného listí, častých výkyvů počasí nebo ubývajícího dne. 

Podzim plnými doušky

Naštěstí zůstaly povoleny procházky v přírodě. Její barvy a klid, který v ní panuje, jsou uklidňujícím balzámem na duši. Hluboké dýchání a pobyt v přírodě navíc posilují plíce a tím i naši imunitu. Vyhraďte si proto pro sebe co nejvíce času a choďte do přírody. Sami, s partnerem a nebo svými dětmi. Víte, co se říká: “Zdravý člověk má mnoho přání, nemocný jen jedno.” 

Mimochodem, o imunitě a produktech, které nám s jejím posílením pomohou budeme psát v nejbližší době. Proto tuto naši malou rubriku nezapomeńte sledovat. Prozatím se můžete podívat na produkty v akci “Zdravá a silná imunita”, kde nyní najdete řadu úžasných produktů za skvělé ceny. 

Kdy se slaví Samhain?

A aby vám ty podzimní procházky lépe ubíhaly, pojďme se společně podívat a zamyslet nad dalším keltským svátkem. O Keltském kole roku už jsme psali v článku “Oslavte podzimní rovnodennost!”, kde jsme se podívali na jeden ze dvou nejdůležitějších keltských svátků. A teď se podíváme na Samhain. 

Tento svátek se slavil v noci z 31. října na 1. listopadu. Ve skotské gaelštině se tento svátek píše také jako Samhainn nebo Samhuinn. V galském kalendáři z Coligny z 1. století př. n. l. je Samhain uveden jako Samonios. 

Význam tohoto svátku u starých Keltů

Samhain byl pro Kelty hranicí mezi dvěma hlavními obdobími roku - létem a zimou. Samhain se slaví na den v půli mezi rovnodenností (den stejně dlouhý jako noc) a slunovratem (na severní polokouli nejkratší den a nejdelší noc). Slaví se také jako protipól Beltainu, přesně po půl roce. Byl vnímán jako začátek nového roku, ale také jako doba, kdy se stírá hranice mezi světem živých a mrtvých. Věřili, že se duše zesnulých v tento čas vracejí na zemský povrch, zatímco živý mohou navštívit podsvětí. 

Když byla na počátku 1. stol. n. l. keltská území dobytá Římany, začaly se prolínat keltské a římské zvyky. Samhain se stal i oslavou úrody a k jeho symbolům přibylo obilí a ovoce. 

Zvyky a obyčeje svátku Samhain

V noci z 31. října na 1. listopadu bylo například zvykem prostírat u večeře i pro zesnulé příbuzné, u kterých se čekalo, že přijdou rodinu navštívit. Nebo vystavovat za oknem zapálenou svíčku, často ve vyřezané řepě, která měla bloudícím duším mrtvých posvítit na jejich cestu. Lidé se také převlékali do starých cárů a malovali si obličeje, aby se chránili před zlými duchy.

Předvečer všech svatých 

Jsou vám tyto obyčeje nějak povědomé? Některé z nich byly přejaty do dalšího oblíbeného svátku, který se slaví ve stejnou noc jako Samhain. Je jím Halloween. Jde o zkrácený výraz All Hallows´ Eve, v překladu Předvečer všech svatých. Slaví se 31. října, tedy den před křesťanským svátkem Všech svatých. Začalo to v Irsku, kam se dostal z Říma, kde ho zase přejali od židů, kteří počítali začátek dne už předchozím západem slunce. 

Vystěhovalci následně přenesli tento zvyk v 19. století do USA, kde se všeobecně rozšířil a odkud ho s expanzí americké kultury přejímaly další země. Má různé projevy, ale tradičním symbolem se stala vydlabaná dýně se svící uvnitř. Těmto dýním se říká jack-o´-lantern, čarodějky, duchové nebo černé kočky. Děti také v mnoha zemích chodí v kostýmech na Koledu za kterou dostávají různé sladkosti a laskominky. 

Dušičky aneb Svátek zesnulých

Hned na 2. listopadu připadá v okruhu římskokatolického ritu Svátek zesnulých, Vzpomínku na všechny věrné zesnulé, Památku všech věrných zemřelých, Památku zesnulých či lidově Dušičky. V tento den se v farníci římskokatolické církve modlí za duše v očistci. Liturgické obřady slouží v tento čas i Církev československá husitská, která vzešla z prostředí katolického modernismu po první světové válce. Anglikánská církev Dušičky zrušila, a i v protestantské reformaci byly snahy o jejich zrušení, ale nebyli důslední. 

Oslava Dušiček se odvíjí od slavnosti Všech svatých, který připadá na 1. listopadu. Historickým předchůdcem křesťanských Dušiček byly u pohanských Slovanů ritualizované oslavy či hostiny, konané přímo na nekropolích na počest zesnulých předků. S ohledem na fakt, že Keltové a poté Slované osídlili Střední Evropu a jejich kultury se zde prolínaly, se předpokládá, že svátek Samhain ovlivnil i tyto obřady. 

Památku věrných zemřelých zavedl roku 998 opat z Cluny, sv. Odilo († 1048), který se snažil pokřesťanštit pohanskou tradici. Z Cluny se svátek rozšířil po všech benediktinských klášterech. V Římě se památka 2. listopadu začala slavit ve 13. století. V 15. století v Aragonii začali v tento den dominikánští kněží slavit tři mše. Tento zvyk potvrdil papež Benedikt XIV. (1748) a rozšířil pro všechny kněze ve Španělsku, Portugalsku a Latinské Americe. V roce 1915 dovolil Benedikt XV. sloužit tři mše všem kněžím (jednu na úmysl papeže, jednu za duše v očistci, jednu za jiný úmysl). V této době se na Dušičky pořádaly průvody na hřbitovy, zdobily se hroby atd.

Křesťanské zvyky na Dušičky

Podle kardinála Vlka je památka zemřelých největším svátkem vedle Vánoc, který v Česku „slaví“ jak křesťané, tak i nevěřící. A to vzpomínkou, ozdobením rodinných hrobů či zapálením svíčky. Pro katolíky znázorňují živé květiny víru ve věčný život a mají demonstrovat přesvědčení, že život hrobem nekončí. Hořící svíce mají symbolizovat přítomnost zmrtvýchvstalého Krista, stejně jako o Velikonocích nebo při mši.

Vzpomínka na mrtvé je součástí každého slavení eucharistie. „Vzpomínáme na naše blízké a v duchu se ptáme, jaké svědectví nám zanechali.“ Na hřbitovech se proto konají v hřbitovních kaplích, kostelech či u hlavního hřbitovního kříže bohoslužby slova nebo mše svaté. Na Dušičky má také kněz povoleno stejně tak jako při pohřbech a zádušních mších nosit černé roucho (na hřbitovech většinou pluviál), ve kterém prochází spolu s věřícími hřbitov a kropí hroby svěcenou vodou.

Lidové obyčeje vzpomínající Památku všech věrných zesnulých

Jedna z řady českých lidových pověr byla, že v předvečer Dušiček vystupují duše z Očistce, aby si odpočinuly od útrap. Blízcí hříšníků proto měli naplnit lampu na olej máslem, aby si duše mohly potřít spáleniny. Večer se příbuzní nebo přátelé napili studeného mléka nebo se jím postříkali, aby se tak duše předků ochladily.

Na svátky se také pekly „kosti svatých“, bochánky či rohlíky ve tvaru kostí. V jižních Čechách ještě na počátku 20. století chodili koledníci na Dušičky prosit o toto pečivo. V okolí Českého Krumlova nazývali tuto koledu „chodit po rohlíkách“. Pečivem „dušičkami“ se obdarovávali chudí, pocestní a žebráci u kostela. Na území jihočeského Doudlebska se pekly tzv. všesvaté rohlíky nebo všesvaté dušičky, toto pečivo bylo větší než jinde.

Ať už jste příznivcem  těchto svátků nebo ne, teď je ideální čas na to zastavit se a vzpomínat na všechny milé, které již nemůžeme obejmout. Teď je čas zamyslet se nad svou současnou situací, zhodnotit kam jsme se dostali a zda chceme v tomto stavu setrvávat. Teď je čas zhodnotit všechny kroky, které můžeme udělat proto, abychom se měli lépe. Abychom byli zdravější, laskavější a šťastnější. Končí se starý rok a přichází období odpočinku, než vyklíčí semínka naší píle a odhodlání. A my vám přejeme pevné nervy a zdraví, a spoustu sil i úspěchů.